Když se někdo před laikem zmíní o Luftwaffe a jejich letounech, snad 90% procentům se vybaví slovo „mesoun nebo stodevítka“. Je to proto, že stíhací Messerschmitt Bf 109 prošel s Luftwaffe celou válku  a stal se jejím nejpoužívanějším typem. V každém filmovém ztvárnění druhé světové války ve které vystupuje  Luftwaffe najdeme tohoto dříče fronty. A když říkám že prošel s Luftwaffe celou válkou, myslím to vážně.  Létali totiž již ve Španělské občanské válce, excelovali při zločinném přepadu Polska, učarovalisvou obratností  francouzským stíhačům  a tvrdě bojovali jak s Rusy tak se spojeneckými vojsky Angličanů  a Američanů.

 V roce 1934 bylo všem jasné že budoucnost letectví je dána rychlým jednokřídlým stíhačům a stařičkým dvojplošníkům je definitivně odzvoněno. Říšské ministerstvo letectví proto vydalo direktivu na vývoj rychlé  stíhače  a brzy bylo znát že opravdu šanci na úspěch má jen Messerschmittův   Bf 109 a  Heinkelův He 112. Já osobně si myslím že oba typy na tom byli výkonnostně stejně a zapracovali Messerschmittovy politické kontakty, ale je to jen má spekulace. Jedno je jasné- konkurz vyhrál Bf 109.

 První prototyp Bf 109 V-1  byl ještě vybaven britským motorem Rolls Royce Kestrel. První prototypy vybavené motory Jumo 210 s výkonem 610 koní absolvovaly své lety v roce 1936 a bylo rozhodnuto o sériové výrobě. Letoun měl zatím jen dvoulistou nestavitelnou vrtuli a výzbroj sestávala z kulometů ráže 7,92, které se brzy ukázaly jako nevyhovující. Další verze 109B měla již stavitelnou vrtuli, ale výzbroj byla doplněna až u verze 109C a to o dva další kulomety stejné ráže. S objevujícími se náznaky o vývoji nového Motoru firmou Daimler Benz se začala připravovat nová verze a to Bf 1090E. Letoun doznal výrazných změn, které byli nejvíce patrné na přesunutí chladiče zpod motoru pod křídla a instalací 20 mm kanonu do duté hřídele vrtule. Tato varianta výzbroje však teprve čekala na své dopracování, neboť kanon měl přílišné vibrace a navíc se přehříval.

 

 Typ Bf 109E-3 byl brzy známý po celé Evropě a své kvality dokazoval na všech bojištích, jeho jediná slabina se ukázala při Bitvě o Británii a to malý akční rádius. Bombardéry He 111 pronikající do srdce Albionu tak museli v konečné fázi své cesty letět bez doprovodu a to se stalo mnoha z nich osudným.

 Bohatě nasbírané zkušenosti se přenesly do další verze a to Bf 109E-4. Zde bylo upuštěno od kanonu v ose a kanony se přesunuly do kořene křídla. Přibylo pancéřování pilotovy kabiny a překryt kabiny dostal také novou podobu.

 Další verze Messerschmittů byly stále více inovovány. Příkladem třeba verze 1090E-4/B se závěsníkem pro pumu, tropikalizované verze pro službu v severní Africe.Verze Bf 109T, která se měla stát palubním stíhačem na nikdy nedostavěné letadlové lodi Graff Zeppelin.

 To se však letoun pomalu blížil ke svému konstrukčnímu maximu a tak byla připravována nová verze a to s označením Bf 109F.