Zrod Junkersu Ju 88 je spojován s požadavkem ministerstva letectví z roku 1935 na vývoj rychlého třímístného bombardéru s maximální nosností 800 kg pum, schopného dosáhnout a  držet 30minut rychlost 500km/h. Dále vystoupat s nákladem do výšky 7000m za 25 minut. Obranná výzbroj neměla být důležitá, neboť se počítalo s velkou rychlostí, která uchrání letadlo před stíhači protivníka.
 

 Projekt byl zadán renomovaným německým leteckým firmám.V kanceláři firmy Junkers se zrodily dvě studie z níž byla vybrána právě ta,která byla vhodnější pro sériovou výrobu. Letoun byl poměrně robustní středoplošník  s oválným průřezem trupu  a s dvěma velkými motorovými gondolami kruhového průřezu,ukrývající řadové dvanáctiválcové motory s kapalinovým chlazením. Tříčlenná a  později čtyřčlenná posádka byla soustředěna v přídi trupu.Soustředění posádky do jednoho prostoru bylo u větších německý letadel klasické a bylo vedeno snahou maximálně usnadnit koordinaci posádky.

 

 Samostatná kapitola v historii tohoto letounu je jeho poslání jako nočního stihač.Jelikož  messerschmitty 110 již zastarávaly, bylo nutné hledat náhradu,která se v Ju 88 přímo nabízela. Prvotní pokusy s adaptací Ju 88 na těžký stíhací probíhaly na verzi A-1. Byla odstraněna prosklená příď a na místo bombometčíka připadla hlavňová výzbroj, ta  sestávala ze 3 kulometů r.7,9 mm a jednoho 20 mm kanonu.První verze Ju 88 určené pro noční boj měli označení C . byli vybaveny motory Jumo 211. Junkers měl dostat motory BMW 801, ale ty byli reservovany pro Fw 190. Letoun měl značně zvýšený dolet díky nově umístěné palivové nádrži umístěné v pumovnici. Jejich taktika spočívala v odposlechu pozemních jednotek  radiostanic startujících bombardérů,na které byly poté navedeny samotné Junkersy. Druhá vlna útočila na bombardéry přelétávající Severní moře.Třetí vlna si vybírala bombardéry vracející se zpět z náletu. Další verze a to C-4 nesla podtrupovou gondolu s dvěma dopředně zaměřenými kanony r. 20 mm, byl zde i dostatek místa pro střelce bránícího zadní polosféru letounu. Noční stíhací Ju 88 C-6b byl jako noční stíhací nejprve vybaven radarem Fug 202 a posléze Fug 212.Výzbroj byla tvořena třemi kanóny MG FF a  třemi kulomety MG 17.Za zmínku stojí vybavení jedním až dvěma kanóny mířícím šikmo vzhůru určeným pro napadení  bombardéru na jejich slepém místě(bez střelecké obrany).  

 Použitý obrázek není zrovna nejvhodnější, neboť se jedná zcela jistě o verzi bombardovací.

 V roce 1943 začali v kancelářích pracovat na vylepšené verzi G které byli vybaveny novými motory BMW 801.Všechny „G“ měla vylepšenou pancéřovou ochranu pilota,gondola již nebyla pod přídi ale pod trupem. Zbraňe tohoto letounu byli umístěny jednak v podtrupové gondole a v počtu dvou 20 mm kanonu v přídi .Tato letadla byla vybavena radarem Fug 220  SN-2, dále pak zařízením Fug 227 Flensburg,jenž reagovalo na frekvenci radaru Monica umístěné na bombardérech pro ochranu zadní polosféry. Navigačním omylem přistál 13.července 1943 na letišti R.A.F. jeden z nočních stíhacích Ju 88, plně vybaven radarovou technikou byl pro Brity milým překvapení. Co však Britové nečekali byl systém jenž vyhledával bombardéry pomocí jejich vlastního obranného signálu Monica. Byl narychlo demontován ze všech bpmbardéru. Tato chyba stála Němce ztrátu iniciativy při nočním stíhaní a zbavila je možnosti vyhrát alespoň noční bombardovací kampaň spojenců.