Bombardovací letouny Luftwaffe byli alespoň zpočátku války silně ovlivněny omezením, vyplívajícím z prohrané první světové války. Jako Heinkel 111, tak i Dornier Do 17 byli
 a musely být projektovány jako dopravní letouny, aby se zamezilo případnému podezření z připrav na válku. Fw 200 Condor, ač projektován výhradně k civilní přepravě, však jaksi také zapadá do tohoto podivného rozjezdu válečné mašinérie v Německu. Je to proto, že Luftwaffe a tím i celý Wehrmacht nebyli nikdy připravování na válku s Velkou Británií. Brzy po rozhodnutí pokořit tuto ostrovní zemi přišla naléhavá  potřeba po letounu s velkým doletem. Letoun měl být schopným nést ofenzivní výzbroj a j dokázat hlídkovat na trasách připlouvajících konvojů a včas varovat kapitány ponorek Kriegsmarine. Fw 200 Condor se měl zhostit této role a nutno podotknout že uspěl.

 První z prototypů vzlétl v roce 1937. Smlouva mezi Lufthansou a Focke –Wulfem však byla uzavřena již 10 měsíců dopředu. Condor byl čtyřmotorový dopravní letoun ovládaný čtyřčlennou posádkou schopný dopravit 26 pasažéru na značnou vzdálenost. Zájem o tento letoun projevily i některé zahraniční letecké společnosti. Japonsko námořnictvo požadovalo upravení pro námořní průzkum.

 Luftwaffe při potřebě dálkového průzkumného letounu  "šáhla"  po tomto stroji. Vojenskou verzí se stala verze C. Došlo zde k zesílení draku, úpravám motorových gondol a přepracování podvozku. Defenzivní výzbroj byla tvořena dvěma střeleckými posty na trupu a podtrupová gondola nesla  rovněž další střeliště. Ofenzivní výzbroj byla tvořena dvěma páry 250 kg pum, jenž mohly být neseny  jednak  na vnějších závěsnících, tak i v podtrupové gondole. Letoun rovněž nesl bohaté navigační 
a spojovací zařízení. Posádka byla pětičlenná a plně vyhovovala způsobu nasazení těchto strojů.

 Prvotní bojové úspěchy byli zaznamenány stroji I/KG.40, jenž byla dislokována ve Francii a potírala Britský námořní provoz. Spolupráce s ponorkami byla rovněž velmi plodná. Došlo zde však také k několika nehodám, které byli zapříčiněny namáháním trupu, jenž byl původně projektován pro menší zátěže.

 Další verzí byla Fw 200C-3. Stroj měl zesílené kritické místa a s pohonem motorů BMW 323 vykazoval lepší výkony. Zlepšila se rovněž defenzivní výzbroj-střelecká věž za pilotní kabinou+zvětšení ráže obranných kulometů na 13mm. Posádku již tvořilo 7 mužů. K zvýšení přesnosti při útocích posloužily rovněž nově instalované zaměřovače Lotfe 7D. Další verze se od „C-trojky“ příliš nelišily.Došlo zde však k instalaci vyhledávacích radarů jenž zvyšovaly možnosti posádky lokalizovat nepřátelské lodě za snížené viditelnosti.

 Několik strojů bylo rovněž upraveno pro nesení kluzákových řízených pum Hs 293. Letouny působily nejen z Francie, ale také ve Středozemí a Norsku. Je známo, že několik strojů Fw 200 pomáhalo zásobovat obklíčenou Paulusovu armádu ve Stalingradu.

 Letouny byli při svých průzkumných letech velmi úspěšné, pokles úspěšnosti byl zaznamenán až s  nasazením transportních letadlových lodí na straně spojenců.