Již několikrát jsem se zmínil o rychlosti, s jakou byli v Německu na konci války sestrojovány prototypy bojových strojů. Nebyli to jenom letouny, ale i tanky, ponorky a loďe. Je až udivující, s jakou vervou se konstruktéři v této zemi pustili do boje za zvrácení situace. Ironií osudu však mnoho jejich produktů a badatelských úspěchu použili právě spojenci. Jednou z oněch narychlo vytvořených  zbraní byl také Fw 190D. Nebyl nikdy nasazen ve velkém množství jako jeho starší bratr Fw 190A, ale v posledních dnech války znamenal pro piloty Luftwaffe vítanou pomoc. Jeho výkony byli totiž srovnatelné s nejlepšími stíhačkami spojenců( P-51D, Tempest a poslední verzí Spitfirů.)

 Focke Wulf Fw-190 vznikl snahou adaptovat motor Jumo213A a drak letounu Fw 190A do nového typu výškového stíhače. Mnoho pokusů konstruktéry přivedlo až k prototypu D-9, jenž se stal konečnou pro jejich snahy.

 Fw 190D-9 zvaný také „Dora“ bal sériově vyráběn od roku 1944. Jako pohon sloužill již výše zmiňovaný Jumo 213A. jenž byl sice původně určen pro bombardéry, ale dokonale se hodil právě pro tohoto stíhače. Motor byl schopen vyvinout tažnou sílu až 1776 koní a se zařízením Mw 50 až 2240. Příď letoun vypadala jako příď letounu s hvězdicovým motorem ale skrývala kapalinou chlazený dvanáctiválec. Zbraňe letounu byli dva 13 mm kulomety nad motorem a dva 20 mm kanony v kořeni křídla.

 První jednotkou jež byla vybavena těmito letouny byla III/JG.54,,tato skupina poskytovala mimo jiné stíhací ochranu vzlétajícím Me 262 z komanda Nowotny.

 Dva ze strojů série D byli vybaveny  motorem Jumo 313, jenž umožňoval montáž 30 mm kanonu do hřídele vrtule. Bitevní verze ze zesíleným pancéřováním měla kódové označení D-11. Verze D-12 měla autopilota a navigační zařízení. Byla určena pro bojové operace za snížené viditelnosti.

 Samostatnou kapitolou v historii tohoto letounu tvoří jeho bratr a to Ta 152. Němci totiž v průběhu války získaly informace o připravovaném výškovém bombardéru U.S.A.F. B-29 a chtěly být připraveni. Tak vznikla koncepce stíhače vybaveného štíhlým křídlem se značným rozpětím. Letouny se začaly montovat v Chotěbuzi a do příchodu Sovětských vojsk zde bylo postaveno asi 70 letounů. I tohoto stroje bylo připraveno několik subvariant a to např. stíhací-bombardovací, bitevní atd.