Na začátku války byli mezi hlavními bombardovacími typy Luftwaffe mimo He 111 také Ju 88 
a Do 17. První z této trojice sloužil bez velkých změn až do konce války a druzí dva se dočkaly svých nástupců. U Ju 88 to byl Ju 188, Ju 288 a nakonec také v několika desítkách kusech postavený Ju 388. Dorniérovým nástupcem se stal Do 215 a poté Do 217.

 Dornier Do 215 se stal exportním typem verze Do 17Z. Byl vybaven dvěma motory Daimler Benz 601Aa o startovním výkonu 1100 koní. Do 215A-1 byl bombardér s nosností 1000 kg pum určením pro Švédsko, nakonec je však odebrala Luftwaffe. Verze do 215 B-0 a B-1 byli adaptací pro bombardovací účely a průzkumné operace. Verze B-2 byla čistě bombardovací a verze B-3 byla exportována v počtu 2 kusů do SSSR. Další verzí jenž však byla určena pro noční stíhání byla verze B-5.U tohoto typu byla odstraněna typická prosklená příď a nahrazena plechovou jenž obsahovala silnou hlavňovou výzbroj. Stroje zpočátku létaly pouze s infračervenými vyhledávači 
a až na jaře 1942 byli vybavovány radarem FuG 202 Lichtenstein. Výroba Do 215 byla skončena na jaře roku 1941.

 Ministerstvo letectví požadovalo již v roce 1937 vývoj typu jenž by odstranil všechny nevýhody typu Do 17 a to především malý dolet a nedostatečnou nosnost. Byli tak zahájeny práce na vývoji Do 217. První prototyp startoval roku 1938 a brzy bylo postaveno několik předsériových kusů. Byli zde prováděny pokusy s motorovými jednotkami a uvažovalo se mezi hvězdicovými motory a řadovými. Dornierovy konstruktéři se pokoušely do zádi instalovat výklopné brzdící štíty ale v důsledku neustálých potíží bylo od tohoto řešení upuštěno. Na konci roku 1940 začaly k jednotkám přicházet první Do 217E-0, jenž však byli vystřídány verzí E-1 bez této brzdy. Stroje těchto sérií byli určeny pro průzkum  a aktivně se podíleli na průzkumných letech nad územím SSSR. II/KG 40 je užívala také v boji proti hladinovým cílům nepřítele.Do 217E-3 nesl zlepšené pancéřování a rovněž silnější hlavňovou výzbroj. Rovněž tento typ mohl být dovybaven přímo v bojových podmínkách různými stavebnicovými prvky, jenž zvyšovaly bojovou hodnotu stroje.

 Do 217 E-2 byl určen pro střemhlavé bombardování, obranná výzbroj byla posilněna otočnou střeleckou věží s 13 mm kulometem.Typ E-4 byl vybaven motory BMW 801C a zařízením v náběžné hraně křídla jenž umožňovala přetínat poutací lana balonů. Verze E-5 byla připravena pro nesení rádiem řízených pum.

 Situace ve třetí říši spojená s nedostatkem nočních stíhačů vedla také u tohoto stroje k adaptaci na tuto roli. Opět byla odstraněna skleněná příď a nahrazena baterií zbraní. Nově zde přibyli také antény radarového arzenálu. Noční stíhací verze byli označeny N a J. Verze N-1 byla vybavena prosklenou střeleckou věží a verze N-2 měla instalované místo této věže čtyři 20 mm kulomety jenž byli používány při útoku na bombardéry ze spodní části trupu.

 Typ Do 217K-1 byl speciálně konstruován do role nočního bombardovacího pro útoky na cíle ve Velké Británii. Verze K-2 byli určeny pro útoky na lodní cíle a nesly baterii čtyř vzad zaměřených kulometů ráže 7,9 mm. Další čtyři kulomety mohly být zabudovány do motorových gondol. Němci oba tyto typy použily výhradně proti cílům v biskajském zálivu a Středomoří. Byli projektovány další verze ale do výroby se již nedostaly.