Datuje se červenec roku 1937.V Curychu se koná mezinárodní rychlostní soutěž vojenských letadel. Za Německou stranou se jí mimo jiné zúčastní letoun pozoruhodné konstrukce, který se okamžitě vynutí pro svůj neobvyklý vzhled přezdívku „létající tužka“.Tímto letounem je Dornier Do 17 V8.  Tento letoun byl zpočátku projektován pro Německou civilní leteckou společnost Lufthansa. Ta požadovala rychlý poštovní letoun schopný pojmout do svého trupu až šest cestujících. Vznikl tak velmi rychlý letoun vyznačující se velkými křídly, pohon byl zajišťován  dvěma motory uloženými v gondolách pod křídly. Lufthansa stroj zkoušela ale nikdy nepřijala. Vývoj tohoto letounu samozřejmě neunikl také říšskému ministerstvu letectví.

 Tak se začala pomalu rýsovat budoucnost tohoto typu. Sériová výroba tohoto letounu se rozeběhla roku 1936. První verze označené Do 17E-1 se staly základem bombardovacího letectva Luftwaffe této doby a verze F-1 zbavená pumové výzbroje a zaměřovače byla s instalací přídavných palivových nádrží určená pro fotoprůzkum. Oba typy byli pro svou rychlost velmi slabě vyzbrojeny a to jedním nebo dvěma 7,92 mm kulomety. Začátkem roku 1937 byli tímto typem vyzbrojovány již první eskadry.

 Luftwaffe se rozhodla jako i jiné své stroje vyzkoušet Do 17F-1 v reálných bojových podmínkách a to při občanské válce ve Španělsku. Brzy zde přibyli i jejich bombardovací verze,které se však pro svou malou obranou výzbroj neosvědčily. Republikáni byli totiž vybaveni novými typy stíhaček jenž smazávali nedotknutelnost Dorniera  svými vysokými výkony.

 U verze Do 17M se zastavěly dostupnější vzduchem chlazené hvězdicové motory  a tatáž úprava byla provedena u dálkových průzkumných verzí Do 17P.Výzbroj byla zvýšena až na šest kulometů. Dornier mohl nést ve své pumovnici maximálně 1000kg pum. Některé stroje byli firmou Dornier stavěny i pro Jugoslávii.

 Roku 1939 byli zaváděny k bojovým útvarům nové verze Do 17Z, která se lišila od předchozích typů jinak prosklenou přední částí zlepšující plnění úkolů posádky. Verze Do 17U byli určeny pro vyhledávání a označování cílů.

 První bojové zkušenosti těchto strojů v barvách Luftwaffe byli získány při útoku na Polsko. Dorniery pak létali proti Britům a Francouzům, ale zde jejich bojová hodnota založená  na nedotknutelnosti díky vysoké rychlosti rychle opadla. Vadil také malý dolet. Dorniery Do 17 dosluhovaly ještě v roce 1942 na východní frontě jako tahači nákladních kluzáků.

 Zde bych se chtěl zmínit také o dalším bojovém nasazení tohoto typu a to jako nočního přepadového letounu. Němci totiž taktiku napadání letišť nepřítele za stížené viditelnosti nebo v noci začali uplatňovat ještě před příchodem kvalitní radarové techniky a specializovaných letounů. Proto ani tomuto typu se nevyhlo  nasazení v akcí pro nějž nebyl konstruován. Vybaven jednoduchým infrazářičem s dosahem sotva 200m operoval v noci nad nepřátelskými letišti a zbraněmi umístěnými v přepracované přídi napadal noční bombardéry R.A.F. vracející se ze svých náletů. Nakonec však i na tomto poli byli Dorniery DO 17 nahrazovány jinými typy, hodícími se pro tuto službu lépe.