Arado 234 Blitz, bezesporu nejrychlejší bombardér druhé světové války  a pro mnohé tak neznámé letadlo.Jeho přezdívka Blitz( blesk ) mu byla šita přesně na míru. Dostal ji proto že jeho rychlost byla příbuzná rychlostem pístových stíhačů té doby a  velká většina těch kteří se s ním setkali shodně tvrdí že Arado mohlo za příhodných podmínek uletět jakémukoliv spojeneckému stíhači. Naštěstí pro nás se Němců jako i tohohle na svou dobu velmi pokročilého letadla povedlo udělat jen několik málo kusů a i tak dokázaly vstoupit nesmazatelně do historie těch nejlepších.

 Píše se rok 1940 a inženýři firmy Arado začínají pracovat na zakázce ministerstva letectví a to vývoji a přípravě letounu pro sériovou výrobu  který by splňoval podmínky rychlého průzkumného stroje vybaveného proudovými motory. Z mnoho prototypů byl vybrán vcelku konvečně řešený hornoplošník s typicky pro Němce prosklenou přídí a motory zavěšenými v gondolách pod křídly. Arado dostalo objednávku na několik předsériových prototypů, které však čekali na dodávku nezbytně důležitých pohonných jednotek. Když byli konečně k dispozici motory typu Jumo 004, ukázalo se že jsou pro svůj výkon nedostatečné. Další výrobní série těchto motorů problém malého výkonu příliš neřešila, byla však o 90 kg lehčí.

 Arado 234 se poprvé vznesl 15.června 1943. Zkoušky ukázaly problémy s řešením podvozku, který nefungoval tak jak by měl. Jeho řešení totiž bylo velmi nekonvenční a to na principu odhazovatelného podvozku s tím že Arado by přistávalo na lyži umístěnou pod trupem. Naštěstí se brzy od tohoto nešťastného řešení upustilo a začalo se s testováním předsériových prototypů, které dostal označením Arado 234 B-0. Byla to fotoprůzkumná verze se sadami kamer. Další verzí a to Arado 234 B-2 přišla na svět řada která dovolovala použít toto letadlo i jako bombardovací. Poté byla zkoušena i další verze, která měla sdruženy dva proudové motory pod každým křídlem v jedné motorové  gondole.

 První eskadrou vybavenou těmito letadly byla  KG 76. Bombardéry této eskadry byli ve větší míře použity při Německé protiofenzivě v Ardenách a to prosinci 1944 a při dalších bojích v západní Evropě. Jsou známa také z útoku na pověstný most u Remagenu. Dalšími eskadrami vybavenými těmito letouny byli již zmiňované průzkumné, které je používali spolu s dalšími typy na nově vzniklé západní frontě.

 Na konci války bylo zjištěno že Arada byla  vybavena zařízením Egon, tedy systémem pro bombardovaní bez vidu.