Britská bombardovací ofenzíva zpočátku války byla málo koordinovaná a tím také ne příliš efektivní.S přibývajícími zkušenosti a vývoj lepších výkonnějších bombardéru-Mosquito a Lancaster-bylo velení nočních stihačů nuceno čelit problému, který mohl znamenat rozdíl v dalším pokračování noční války.Náskok jakékoliv strany mohl znamenat převahu a tím také obrovské ztráty na životech civilního obyvatelstva nebo v posádkách bombardéru nalétávajících  na území nepřítele.To si plně uvědomoval velitel nočních stihačů generál major Josef Kammhuber.Byl zadán projekt na vývoj dostatečně výkonné stíhače jenž by nesl dostatečně silnou výzbroj a rovněž radarovou techniku,se kterou by mohl vystopovat nalétávající bombardéry.
 Do soutěže se přihlásily firmy Heinkel a Focke Wulf.Projekt TA 152 neuspěl a Heinkel začal pracovat na přetvoření stávajícího projektu rychlého bombardéru na noční stíhací.Byla odstraněna defenzivní výzbroj,která byla při nočním stíhání zbytečná stejně jako i pumovnice.

15.listopadu 1942 vzlétl první prototyp a piloti s ním byli spokojeni.Následovaly cvičné souboje s Dornierovým Do 217 a Junkersovám JU 88,“Uhu“ obstál a byla objednána série čítající 300kusů.  

 

 Letoun byl dvoumístný, vybaven řadovými motory umístěnými v každém křídle.Svislá ocasní plocha byla zdvojená.Letoun byl vybaven v té době horkou novinkou a to   vystřelovacím sedadlem.Radarem byl Fug 212.Výzbroj nebyla zatím pevně stanovena,ale uvažovalo se o zástavbě zbraní do kořenů křídel a spodní části trupu.V červnu 1943 byli odeslány první stroje pro zkoušky v reálných bojových podmínkách k NJ1.Letoun se osvědčil..během desíti dnů s ním sestřelily příslušníci této eskadry deset bombardéru RAF.

Nová verze HE 219A-1 byla vybavena motory DB 603 E se zařízením GM-1,které krátkodobě zvyšovalo účinnost motorů.Dále nesl účinnější radar typu FuG220 Lichtenstein.Některé verze  byli vybaveny šikmo mířícími kanóny pro útok na bombardéry ze spodní části.

 Vyvinuta byla také speciálně odlehčená protimosquitovská verze s výkonnějšími motory.Verze A-7 byla noční stíhací pro velké výšky s přetlakovou kabinou a silnější výzbrojí.

  Výr jak byl HE 219 pokřtěn byl u svých pilotů velmi oblíben a mnoho stíhačů na něm získala svá vítězství.Vyrovnaly se bombardérům RAF a způsobovaly jim těžké ztráty.Přišly  však velmi pozdě,jelikož německé hospodářství napadané den za dnem těžkými bombardéry spojenců nebylo schopné vyrobit tento typ v dostatečném množství.