Paul Zorner 59 VÍTĚZSTVÍ

 

Zorner byl zpočátku cvičen jako pilot transportního letadla, jeho zaměřením mělo být transport zásob na frontu. Tak se jeho zkušenosti z létání na vícemotorových transportních letounech v každém počasí zúročili. Po odeslání k Nočním stíhačům se stal jedním z nejrychleji skórujících pilotů v NJG.

 Zorner se narodil 31.března 1920 v Robenu. Malé vesnici v Horním Slezsku, jenž je nyní součástí Polska. Paul byl jedním z osmi dětí a jeho otec byl učitelem. Jako mnoho jiných Německých pilotů byl i Paul přitahován k plachtění. Jelikož byl Paul v rodině z dalšími 7 dětmi, nemohli se jeho rodiče dovolit zaplatit Paulovi lekce létání. Jedinou možnou cestou jak uskutečnit své cíle byl vstup do armády.  Zorner si vybral svou cestu.

 Na jaře 1938 dokončil své studia zakončené maturitou a poté pracoval šest měsíců v Říšské pracovní službě Cely tento čas si představoval jak bude létat a jeho sny nezmizeli z poznáním reality života. 7.Listopadu 1938 začal výcvik rekrutů v Oschatzu v Sasku. Po dokončení tohoto výcviku odešel pilotní válečné školy v Berlíně – Gatowě. Zde začal uskutečňovat svůj sen o létání a zde také podstoupil důstojnický výcvik. Obdržel průkaz skupiny B, jenž jej opravňoval létat s jednomotorovým letadlem.

 V listopadu 1939 byl poslán Alt-Lönnewitzu navštěvovat školu pro pokročilé piloty. Zde získal průkaz C, jenž jej opravňoval pilotovat vícemotorové letouny. V únoru 1940 byl ještě na této škole jako pomocný letový instruktor. Během této doby byl poslán do školy V Neuburgu. Zde byl cvičen v letech naslepo podle přístrojů. Po obdržení pilotního certifikátů i pro tento druh letů se vrací zpět do pilotní školy.

 V tomto čase byli dopravní piloti velmi žádaní. Zorner proto odešel k létaní na Ju-52. Létal s dalšími školními piloty zásobování Rommela v Africe. Poté odešel na východní frontu. Zde se podílel na zásobování rychle postupujících vojsk. Bylo to zrovna v této době kdy se začali formovat první útvary Nočních stíhačů. Zorner se svými zkušenostmi nezaváhal a to mu  změnilo život.

 Se svými bohatými zkušenostmi žádal o vstup k této zbrani a byl přijat. V říjnu 1941 odešel do školy denních stíhačů u Schleissheimu poblíž Mnichova. Zde se učil létat na Me-110 v bojových situacích. V lednu 1942 po dokončení kurzu odešel do školy nočních stíhačů poblíž Ingolstadtu. Předpokládaná délka kurzu 4 měsíce se díky nedostatku paliva, jenž bylo nutné pro Barbarossu, protáhla na více než dvojnásob. 1.dubna 1942 byl Zorner povýšen na Nadporučíka a po dokončení kurzu v červenci 1942 přiřazen k II./NJG2 v Holandsku.

 První rady z boje mu byli uděleny jedním z nejúspěšnějších nočních stíhačů a  to Princem zu Sayn Wittgensteinem. Zorner musel, i když patřil se svými nalétanými dvanácti sty hodinami k nejzkušenějším pilotům, podstoupit teoretické školení a poté ještě odlétat 12 hodin na Ju-88.

 17.srpna 1942 letěl se svým Ju-88 nad Holandskem, v tom si všiml Wellingtonu letícího ve tmě. Přiblížil se zahájil palbu, bylo to však příliš brzy a tak nepřítel varován ohněm střelby zmizel. To bylo Zornerovo první setkání s nepřítelem, bylo to o několik měsíců dříve než začal skórovat.

 2.prosince 1942 byl přeložen k vedení 2.letky NJG3. Tato letka byla umístěna u Wittmundhafenu. Zde také dosáhl svého prvního sestřelu nad Halifaxem RAF. Bylo to na jeho 14.bojové misi.

 O měsíc později-11.února získal své druhé vítězství nad Lancasterem RAF z 426.squadrony. Na jaře 1943 začala denní bombardovací kampaň 8.Letecké armády Spojených států Amerických. Jelikož měl Zorner méně než deset sestřelů, byl vybrán k letce  Me-110, jenž měli útočit na tyto bombardéry. Pro Me-110 velmi nepříjemný zážitek.

 Zorner o tomto období vypráví:

 V operacích s Me-110 proti těmto bombardérům byla jen nepatrná možnost úspěchu. Formace bombardérů o devíti nebo dvanácti letounech měli více než sto velkorážních kulometů a my je napadali obvykle se dvěma Me-110.

 Pro tuto taktiku byli Me-110 nevhodné. Se svou maximální rychlostí 460 km/hod jsme byli jen o 40 km rychlejší než bombardéry. Museli jsme útočit zepředu a při přibližovací rychlosti 900 km/hod. Jestliže po útoku udělali stíhači rychlou zatáčku, byli pořád díky 30 sekundám trvajícímu otočení 3.5 km za bombardéry. Dostihnou a předletět trvalo zhruba dalších 15 minut. Jelikož měl Me-110 maximální vytrvalost letu 2,5 hodiny. Znamenalo to čas na tři útoky.

 Zorner letěl jen dvě mise proti denním bombardérům a poté odešel zpět k nočnímu stíhaní.

 Poté co odešle do St.Trond v Belgii, začíná skórovat v pravidelných intervalech.Mezi 29 červnem a 9 červencem1943 sestřelil tři bombardéry RAF. V noci z 25. na 26. červenec 1943 sestřelil Halifaxe. Bylo to jeho desáté vítězství.

„Obloha byla velmi jasná a viditelnost byla asi 1000 metrů. Znepokojovala mne však velmi silná polární záře. Moje výška byla 6600 metrů a cíl byl na 6000 metrech. Přiblížení k bombardéru v této polární záře mne velmi znepokojovalo. Zůstal jsme ve stejné výšce do doby, než jsem byl zhruba 500 metrů za ním. Pak jsme přibrzdil oba motory a vysunul podvozek. V 5600 metrech jsem zastavil klesání. 

 Bombardér se krásně rýsoval proti  obloze. Byl 300 metrů přede mnou a trochu po levé straně. Dostal jsme se pod něj  a v okamžiku, kdy jsem byl přímo pod ním, jsme zvedl „nos“ letadla a vypálil ze všech mých zbraní dlouhou dávku. Zasáhl jsme jeho pravé křídlo a bombardér začal okamžitě hořet. Klesal ve strmé spirále dolů.“

 

Nicméně tento útok nebyl pro vítěze nijak radostný. Zornerovi začal hořet na Me-110 motor. Podařilo se jej sice uhasit, ale letadlo začínalo klesat. Poté co palubu opustil na padáku Zornerův radiooperátor Heinrich Wilke, skákal i pilot. To bylo poprvé a naposledy co Zorner opustil letadlo na padáku.

 Jako velitel 8.letky NJG3 se mu vedlo dobře. V noci z 23. na 24. prosince sestřelil nepřátele. V noci z 20. na 21. Ledna 1944 dobyl první vítězství s pomocí Schräge Musik. Tento revoluční systém mu přinesl hned první den použití 2 vítězství. Nejúspěšnější nocí byla noc z 24. na 25. únor 1944. Zaznamenal pět vítězství nad letouny RAF. Na začátku nového dne měl na kontě 35 vítězství. Za statečnost a dovednost v boji byl povýšen na Kapitána a byl mu udělen Německý kříž ve zlatě.

 

26.března 1944 dosáhlo jeho skóre hodnoty 41. V březnu 1944 obdržel vyznamenání- Sponu nočních stíhačů ve zlatě. 5.dubna mu bylo svěřeno velení nad III.skupinou NJG5 umístěnou poblíž Frankfurtu. 28.dubna skóroval třikrát. 9.června 1944 obdržel Rytířský kříž po jeho 48 vítězství.

 Vývoj války ve mne nechával smíšené pocity. V říjnu 1941 jsem přišel k Nočním stíhačům , abych bránil svou vlast. V létě 1944, kdy byla Německá města ničena jsem obdržel Rytířský kříž a byl jsem ve Francii čekajíc na Spojeneckou invazi. Chtěl jsem bránit svou vlast!

 17.září 1944 obdržel Kapitán Zorner Dubové listy k Rytířskému kříži. Cena mu byla předána prostřednictvím Göringa v Berlíně. Větší oslava však přišla až po oznámení, že Rytířský kříž obdrží i jeho Palubní operátor radaru Heinrich Wilke.

 V lednu 1945 odešel od NJG 5 a stal se velitelem II./NJG 100. Zde dobyl již v hodnosti Majora své poslední 59 vítězství. Bylo to proti USAAF Liberátoru. Svá vítězství nasbíral jen ve 110 misích. Velmi pozoruhodný výkon.

 V únoru 1945 byla jeho skupina převelena severně od Vídně. 8.května se vzdávají Američanům. Jsou však předáni Sovětům.

 Zorner byl poté 5 let v Ruských zajateckých táborech. Po válce získal vzdělání jako strojní inženýr. V roce 1956 chtěl vstoupit do nové Bundesluftwaffe, nebyl však přijat.

 

 

NJG 2, NJG3, NJG 5,NJG 100

 

Zornerův Me-110G.

ZPĚT