Heinz Wolfgang Schnaufer 121 VÍTĚZSTVÍ

 

Heinz Wolfgang Schnaufer se narodil 16.února 1922 ve Stuttgartu. Heinz měl dva bratry a jednu sestru. Ačkoliv se Heinz jmenoval celý jménem Heinz Wolfgang Schnaufer. Jméno po kmotrovi Wolfgang nikdy nepoužíval.Vyrostl v dobré rodině. Jeho otec byl obchodník s vínem. Byl velmi nadaný po stránce fyzické i duchovní. V roce 1938 byl ve věku 16 let přihlášen k NPEA (Národně politicky vzdělávací asociace). Tato organizace vychovávala mladé muže pro službu v Národně socialistické straně. Heinz si vybral kariéru letce a tak byl přiřazen k leteckému výcviku.

 Heinz vstoupil do Luftwaffe v listopadu 1939. Svůj pilotní výcvik jenž prodělal u těžkých stíhačů dokončil roku 1941. V této škole ve Wunstorfu se také setkal s Fritzem Rumpelhardtem. Tento muž se stal od roku 1943 jeho radiooperátorem a létali spolu až do konce války. Oba dva souhlasili se vstupem k nově se formující zbraní a to nočním stíhačům.

 V listopadu 1941 byli přeloženi k II./NJG 1 . Skupina měla stanoviště poblíž Hamburku. Později byli přeloženi se stejnou jednotkou do Saint-Trond v Belgii. Schnaufer létal celou svou kariéru s Me-110, i když byla jeho eskadra přezbrojena na Ju 88.

 Schnaufer získal své první zkušenosti z boje v únoru 1942. Bylo to přikrytí postupu svazu lodí plujících z Brestu skrz La Manche do Norska. Jeho první sestřel však přišel až v noci z 1. na 2. červen 1942. Byl to Halifax. Jeho skóre bylo k 1.Srpnu jen 7 letounů. O této etapě bojů se říká , že byla jen pomalým předkrmem. Vystihují to i velmi malé počty bombardérů pronikajících v této době nad Německo.

 Schnaufer byl povýšen na Oberleutnanta v červenci 1943. Jeho skóre bylo 17 sestřelených letadel. V srpnu téhož roku byl převelen do IV./NJG 1 u Leeuwardenu v Holandsku. Zde se stal velitelem 12.letky. Zde zůstal až do března 1944, kdy byl jmenován velitelem IV.skupiny NJG 1. Poté se vrátil se svou jednotkou do St. Trond. V této době má na kontě 47 bombardérů RAF. Zde také přibyl třetí muž ve Schnauferově posádce- Wilhelm Gansler. Jeho úloha spočívala v neustálém pozorování zadní polosféry stíhačky.

 

Schnaufer zůstal velitelem skupiny až do listopadu 1944.  V květnu tohoto roku byl povýšen na kapitána  a v červnu po 84 vítězstvích obdržel k Rytířskému kříži Dubové ratolesti. V červenci byli také oba členové jeho posádky vyznamenáni rytířským křížem. V září 1944 ustoupila VI./NJG 1 do Německa a byla umístěna u Düsseldorfu a Dortmundu. Schnaufer získal své 100. vítězství 9.října 1944. Po tomto velkém úspěchu obdržel od vůdce Brilianty.

 Následující měsíc byl Hans jmenován do funkce velitele NJG4. Do konce roku se jeho skóre zvýšilo na 106. V prosinci byl povýšen na Majora.

 Jeho největším dnem byl 21.únor 1945, kdy zničil 9 čtyřmotorových bombardérů RAF během jednoho dne. 2 ráno a 7 večer. Poválečný výzkum však ukázal, že skóre ten den nebylo 9, ale dokonce 10 sestřelů. 

 

Na konci války byl Schnauferův úřední záznam 121 potvrzených sestřelů. V květnu 1945 byl zajat Brity, ten samý rok byl však propuštěn. Vrátil se do Cawl a převzal po otci rodinný podnik s vínem. Otec zemřel během války. V roce 1950 byl jeho podnik velmi výnosný. Jeho život však zkrátila nešťastná nehoda. Při návratu z obchodní cesty ve Francii mu řidič nákladního automobilu  poblíž Bordeaux nedal přednost. Otevřený kabriolet zasypaly ocelové profily a jeden z nich dopadl i na Schnauferovu hlavu. Zemřel v nemocnici o dva dny později-15.července 1950. Tak zemřel nikdy nepokořený a nejúspěšnější noční  stíhač II. Světové války.

Na rozdíl od mnoha výjimečných nočních Expertů se Schnaufer k Nachtjagdflieger dostal přímo z výcviku, aby pak u II/NJG 1 absolvoval bojové lety v rámci systému Himmelbett. Prvního vítězství dosáhl 2. června 1942 a rok skóroval spolehlivě, i když nijak dramaticky. V jeho bojové zprávě z 29. května 1943 můžeme číst:

 Kolem 00.35 jsem byl naveden na nepřátelský letoun přibližující se ve výšce 3 500 metrů. Letoun byl lokalizován palubním radiolokátorem a po dalších instrukcí od svého operátora dr.Bára jsem v 00.45 rozpoznal čtyřmotorový bombardér, asi 200 metrů nahoře přede mnou. Zaútočil jsem na uhýbající bombardér zezadu a zespodu ze vzdálenosti 80 metrů a mé salvy způsobily oheň na jeho levém křídle. Hořící bombardér se otočil a šel strmě střemhlav a v 00.48 narazil do země a explodoval.

 Od momentu kdy dostal pokyn od pozemní řídící stanice, trvalo deset minut do okamžiku, kdy dosáhl vizuálního kontaktu, ale jen tři minuty od viz. Kontaktu do momentu, kdy se hořící bombardér zřítil k zemi. Hon byl pomalý a pečlivý, úder rychlý a smrtící.

 V srpnu 1943 dosáhl 23 vítězství a stal se velitelem 12/NJG 1. Přibližně v této době se dal dohromady s operátorem radaru Fritzem Rumpelhardtem. Mezi těmito dvěma muži se vyvinulo téměř telepatické spojení a spolu se podíleli na stovce vítězství. S Rumpelhardtem skóre rychle narůstalo. V noci ze 16. na 17 prosinec 1943 jeho kanonum a kulometům padly za oběť čtyři Lancastery. Počasí té noci bylo příšerné, hladina oblačnosti ležela ve 33 metrech, a přesto Schnaufer dokázal přistát.

 Během roku 1944 dosáhl nikdy nepřekonaných 64 vítězství. Bylo to v době kdy noční stíhači bojovali proti technické i početní převaze nepřítele. Na konci války bylo na jeho kontě 121 vítězství. Klíčem k jeho úspěchu bylo vynikající letecké umění a dokonalá střelecká muška. Bez svého palubního radisty by to také nikdy nedokázal. Heinz Wolfgang Schnaufer zahynul v roce 1950 při automobilové nehodě ve Francii.

 

NJG 1

 

ZPĚT