ERICH HARTMANN –352 VÍTĚZSTVÍ

 

Erich Hartmann se narodil 19. dubna 1922 ve Weissachu. Do Luftwaffe vstoupil v říjnu 1940. 1. listopadu 1941 ukončil výcvik stíhacího pilota a teprve 10. října 1942 byl v hodnosti poručíka přeložen na východní frontu k 7./JG 52. Při jedné z prvních bojových akcí letěl jako číslo zkušeného stíhače E. Rossmanna a dopustil se řady základních chyb. Když nasadili k útoku na skupinu sovětských stíhaček, neudržel se, předlétl svého velitele a ukvapeně zahájil palbu. Netrefil a ocitl se mezi sovětskými letouny, které ho začaly pronásledovat. Naštěstí se dostal do mraků, ale přestože s ním Rossmann udržoval rádiový kontakt, zmatkoval dál. Poté, co se vymotal z mraků, spatřil Rossmannův letoun, ale považoval ho za nepřátelský a unikal mu. Nakonec po vyčerpání paliva poškodil letoun bez sebemenšího nepřátelského zásahu. Dostal zákaz startu na tři dny a po tuto dobu musel sloužit u pozemního personálu. Do poloviny dubna 1943 absolvoval 100 bojových letů, ale jeho skóre obnášelo jen 7 sestřelů. Jeho kariéra začala strmě stoupat v bitvě u Kurska. Již v její první den, tj. 5. července 1943, zaznamenal čtyři vítězství a o dva dny sestřelil čtyři La-5 a tři Il-2. 20. srpna dosáhl svého 90. vítězství. Tento den však pro něj mohl  znamenat definitivní konec. Jeho letoun musel nouzově přistát na břicho a Hartmann skončil v zajetí, z něhož se mu po předstíraném zranění podařilo uprchnout už po čtyřech hodinách. Za dva dny dorazil za německé linie, kde ho však jen o vlásek minula kulka vypálená vyděšeným strážným. 2. září byl jmenován velitelem 9./JG 52 a 20. září dosáhl 100. vítězství. 13. prosince 1943 sestřelil 150. letoun, hranice dvou set vítězství dosáhl 2. března 1944 a ve stejný den byl vyznamenán dubovými ratolestmi. ¨Do dalších bojů zasáhl v Rumunsku, kde od 21. května do 24. června sestřelil 43 letounů, z toho jen 4. června sedm, a dosáhl tak 250 vítězství jako čtvrtý stíhací pilot Luftwaffe. 24. srpna sestřelil jedenáct sovětských letadel a jako první stíhací pilot vůbec překročil hranici 300 vítězství. O den později byl Hartmann vyznamenán Brilianty a dostal zákaz bojových letů. Dosáhl jeho zrušení a od 1. října 1944 působil ve funkci velitele 4./JG 52. Rok 1944 zakončil 331. vítězstvím. V březnu 1945 převzal velení I./JG 52 a v témže měsíci podstoupil v Lechfeldu krátkodobý výcvik na Me 262. 17. dubna získal jako jediný stíhací pilot 350. vítězství a 8. května sestřelil nad Brnem svůj poslední letoun, sovětskou stíhačku provádějící akrobacii. Aby dosáhl jistého sestřelu, přibližoval se k nepřátelskému letounu až na vzdálenost 10-15 metrů. Tento způsob boje byl neobyčejně účinný, ale také riskantní, neboť v 8 ze 16 případů musel nouzově přistát, protože jeho letoun byl poškozen troskami sestřelených letounů. Přesto nebyl ani jednou zraněn. Heinz Bär řekl o Hartmannovi, že je to snad nejlepší stíhací pilot, kterého znal, a stavěl ho na stejnou úroveň s nejslavnějším německým válečným pilotem H.-U. Rudelem. Podle Tolivera a Constableho byla na Hartmannovu hlavu stanovena odměna ve výši 10 tisíc rublů. V sovětském zajetí byl odsouzen na 25 let nucených prací za "sabotování sovětského válečného úsilí". V roce 1955 byl jako jeden z posledních německých válečných zajatců propuštěn po návštěvě kancléře Konráda Adenauera v Moskvě. 

 

 Mnoho let po válce popsal Erich Hartmann svůj styl takto: 

 Manévrovací letecké souboje, to nebyl můj styl. Nikdy bych se s Rusy do žádného nezapletl. Moment překvapení, to byla moje taktika. Získat největší výšku a pokud to bylo možné, přiletět ze slunce... Devadesát procent mých útoků využívalo momentu překvapení. Když jsem uspěl, dal jsem si pauzičku a znovu pozoroval okolí. Nalezení nepřítele zcela záviselo na pozorovacích schopnostech a na zdržování se nad místy, kde se na zemi odehrávaly boje. Pozemní stanice nám rádiem sdělily pozici nepřítele podle souřadnic na našich mapách. Mohli jsme tak pátrat ve správném směru a zvolit si nejvhodnější výšku pro útok. Pokud jsem měl oblohu pod kontrolou, dával jsem přednost útoku na plný plyn od slunce zespodu, protože tak jste mohli nepřítele spatřit proti bílému oblačnému nebi na velmi velkou vzdálenost. Pilot, který svého protivníka uvidí dříve, má půl vítězství v kapse. Druhým krokem mé taktiky byl moment rozhodnutí. Vidíte nepřítele a rozhodujete se, jestli máte zaútočit rovnou, nebo si počkat na výhodnější situaci, nebo si manévrováním připravit situaci lepší, nebo neútočit vůbec. Například když musíte útočit proti slunci, nebo když nemáte dostatečnou výšku, nebo když nepřítel letí v potrhaných mracích, tehdy ho pozorujete v dostatečné vzdálenosti, abyste pak mohli změnit pozici vzhledem ke slunci nebo k oblačnosti, a zahájíte útok střemhlavým letem, abyste proměnili svou výšku na velkou rychlost. Zaútočíte. Je jedno, jestli si vyberete opozdilce nebo chlapíka mimo informaci. Nejdůležitější věcí je zničit nepřátelské letadlo. Manévrujte rychle, agresivně a střílejte zblízka; dostaňte se co nejblíže, abyste si byli jisti zásahem a neplýtvali střelivem. Říkával jsem svým mužům: ,,Jen pokud máte nepřítele přes celé čelní sklo, jen tehdy mačkejte spoušť.´´ Nakonec proveďte únikový manévr nebo udělejte zvrat. Jakmile jste zasáhli cíl a odpoutáváte se, myslete hlavně na své přežití. Okamžitě zkontrolujte ,,šestou´´ a udělejte zvrat. Stáhněte se z oblasti vhodné pro potenciální útočníky nebo si zvolte nový bod, odkud se znovu zapojíte do boje, a zaútočte ještě jednou, pokud máte výhodu na své straně.

Stroje: Létal na Bf 109F, G-4, G-6, G-14 a K-4

Ocenění: Rytířský kříž 29. 10. 1943. Dubové ratolesti 2. 3. 1944 Meče 2. 7. 1944

 

JG 52

 

 

Hartmann's ME-109
Hartmannův   Me-109 G-6.

ZPĚT