Prinz Heinrich zu Sayn-Wittgenstein –83 VÍTĚZSTVÍ

 

 

Heinrich se narodil 14.srpna v Kodani v Dánsku. Byl jedním ze tří synů Německého diplomata Gustav Alexander Prinz zu Sayn-Wittgensteina a jeho manželky Walpurgy nee Freiin (baronka) von Friesen. V roce 1919 opustil diplomatické služby a odstěhoval se z rodinou do Švýcarska. Zde žila jeho rodina do skončení války. Jeho pokrevní příbuzní bojovali v armádě již proti Napoleónovy.

 Své vzdělání získal již ve Švýcarsku, kde pobyl až do svých deseti let. V roce 1926 byl poslán do internátní školy v Bavorsku. Zde zůstal až do roku 1932, odtud odešel do Reálného gymnázia ve Freiburgu. Po maturitě odešel k tzv. Hitlerově mládeži a stal se vůdcem skupiny. Poté co skončil svou povinnou službu v Říšské pracovní službě, připojil se k 17.regimentu Kavalérie v Bambergu. V říjnu roku 1937 byl přijat do letecké školy v Braunschweigu a v červnu byl povýšen k příležitosti dokončení jeho výcviku.

 Operace za jejím účelem bylo obsazení Sudet se zúčastnil jako palubní střelec v dvojplošníku HE-45. Po vypuknutí války odlétal 150 akcí s bombardovací eskadrou KG 1 „Hindenburg.“ Nebyl však spokojen a žádal přeřazení k nočním stíhačům. V tomto pojetí viděl svou budoucnost, on totiž nebyl útočník, ale obránce. Začal cvičit ve stíhací škole v Echterdingenu(Stuttgart). V lednu byl poslán do aktivní činnosti jako kapitán 9./NJG2 v Nizozemí. V noci ze 6. na 7. května 1942 sestřelil svého prvního nepřítele. V říjnu 1942, po sestřelení svého 22 nepřítele, obdržel od Generalleutanta Kammhubera Rytířský kříž.

 Po zisku Rytířského kříže se stal velitelem 4 skupiny NJG5, jenž se později ve válce přejmenovala na 1./NJG100. Jeho nejlepším dnem byl 25.červenec 1943, sestřell totiž 7 letadel za jeden den. Od srpna až do listopadu 1943 vedl 2./NJG3 umístěnou v Schleswigu. V září po jeho 59 vítězství získal Dubové listy. Udělil mu je sám Hitler. V prosinci 1943 byl povýšen na velitele eskadry NJG3 umístěné  u Deelen v Nizozemí. Od 1.ledna 1944 až do jeho smrti 21.ledna sestřelil 15 letounů. Jeho celkové skóre tak činí 83 sestřelů.

 

Okolnosti jeho smrti jdou však zastřeny rouškou tajemství. Jeho Junkers 88 zrovna střílel na Lancaster, když se mu objevil oheň v levém křídle. Letadlo začalo hořet a padat. Posádka letounu skládající se z pilota Heinricha Prinz zu Sayn-Wittgensteina, operátora radaru Freidricha Ostheimera a letového inženýra Kurta Matzuleita opustila letoun na padácích. Tělo Heinricha bylo nalezeno následující den s neotevřeným padákem. Pravděpodobné je, že při opouštění letadla jej vzdušný vír vrhl na kormidlo. Příčina ohně je neznáma. Zadní střelec Lancasteru nepotvrdil kontakt s letadlem a Mosquita nehlásila ten den v oblasti havárie Heineichova Ju-88 žádný sestřel. Ten večer sestřelil Heinrich 5 nepřátelských bombardérů. V době jeho smrti(27 let) byl nejvýše vyznamenaným nočním stíhacím pilotem války. Oba členové posádky přežili válku.

 Heinrich Prinz zu Sayn-Wittgenstein  byl posmrtně oceněn Meči k Rytířskému kříži. Pochován byl 29. ledna 1944 na vojenském hřbitově u Deelen. V roce 1948 byli jeho ostatky přeneseny na vojenský hřbitov, kde odpočívá spolu s dalšími 30.000 Německými vojáky.

Wittgenstein, jeden ze dvou Expertů- aristokratů mezi Nachtjagdflieger [tím druhým byl Prinz Egmont zur Lippe- Weissenfeld s 51 nočními vítězstvími], zahájil své účinkování ve válce jako pilot bombardéru, v srpnu 1941 však přešel k nočnímu stíhání. Coby Kommandeur I/NJG 100 létal na východní frontě, kde si připsal 29 vítězství. Po převelení  k protivzdušné obraně Říše počet jeho zásahů do černého rychle rostl a 1. ledna 1944 se s 68 vítězstvími dostal na druhé místo, hned za Lenta. Za první tři týdny měsíce ledna Wittgenstein rozšířil počet svých vítězství na o dalších 15, Lent se však stále držel o chlup před ním. V noci 21. a 22. ledna se Wittgenstein poprvé dostal do vedení. Nikdy si svůj triumf nevychutnal. Bezprostředně po jeho pátém vítězství této noci jej zezadu dostalo Mosquito. Snažil se vyskočit padákem, avšak patrně narazil do ocasních ploch. Jeho padák se neotevřel . Wittgenstein byl bezmezně oddaný svému řemeslu. Říká se o něm, že jednou  v kabině svého letounu postavil operátora radiolokátoru do pozoru [jak toho dosáhl, je záhadou] a odsoudil ho ke třem dnům kasárníka za to, že ztratil kontakt. Učinil tak uprostřed bombardovacího svazu! Když se znovu pustili do akce, sestřelili tři bombardéry, načež Wittgenstein provinilce omilostnil a udělil mu Źelezný kříž první třídy! Noc před svou smrtí Wittgenstein sestřelil tři bombardéry a jen tak tak vyvázl. Operátor radiolokátoru vypráví: Měl jsem na obrazovce další letoun. Takřka rutinně jsme směřovali k cíli. Prinz Heinrich zu Sayn-Wittgenstein se dotáhl těsně pod Lancastre, který letěl dost nevypočitatelně. Salva ze Schräge Musik mu udělala velkou díru do křídla a zapálila jej. Brit reagoval i tentokrát nevypočitatelně, zůstal u řízení a šel střemhlav dolů přímo do nás. Strhli jsme letoun také do střemhlavého letu, jenže Lancaster byl stále blíž a blíž. Poté se ozvala hrozivá rána a Pilot ztratil vládu nad strojem. Šli jsme do vývrtky a motaly jsme se dolů do noci. Wittgensteinsteinovi se o 3000 metrů níže podařilo získat vládu nad strojem a zamířit k nejbližšímu letišti. Poškození, která čítala díru v trupu a křídlo kratší o 2 metry, jej donutilo přistát nouzově se zatáhnutým podvozkem. Dalšího rána se Prinz vrátil v novém stroji na základnu, aby se poté dostavil schůzku s osudem.                                                                               

 

 

KG 1,NJG 2, NJG3, NJG 5

 

Wittgensteinův Ju-88.

ZPĚT